Jak se blíží Vánoce,tak zároveň přibývají starosti-ale ty jsou hezké- co nakoupit svým milým pod stromeček.

Tak jsme opustili naši vesinci a odjeli do města omrknout,co by se dalo a co ne.

Zašli jsme do prodejny s elektrem- nějak jsem si myslela na dárek od nich.

Obhlédli jsme, podiskutovali- skoro se rozhodli a-" jen to obejdeme".

V jednom regále seděla nafoukaná halogenová trouba. Dřepela tam jak buchta s takovým tím- jáááá jsem nejlepší.

V duchu jsem si řekla- to určitě nádivo- ale ani náhodou se mi nelíbíš.

Ovšem- muž se u ní zastavil, začal ji obdivovat a stále mi vysvětloval, jaká je to výhoda,mít ji.

Prý o ní slyšel- předpokládám,že od vlaštovek nebo do krtků- nebo  možná v krámě.

Jak takhle začne- je to jasný.

Už nemám sílu ani chuť to rozmlouvat- prostě nechce se mi.

Tak jo- koupili jsme ji.

Přečetli jsme návody,promysleli jídelníček na příští den- bude se dělat kuře.Tedy ta nafoukaná trouba- já ne.

Kuře- podle návodu- 40 minut.

Pekla jsem ho 90 minut.

Stále nedopečené, kůrka skoro připálená-přesto,že jsem kuře obracela.

V normální troubě by bylo za hodinu a šťavnaté.

Vztekala jsem se tak, že mi ani nechutnalo.

Asi ti nebude troubou- to bych byla nafoukaná já-ale nebaví mne.

A tak mne napadá- jsem trouba já nebo ona ?

No- brzy se uklidním- doufám- a zkusíme něco jiného.

Snad to nebude další krám do skříně, cifix.

Nadšení se prostě nekoná.

 vlastně - o blozích.

Když se rozhodnete začít psát blog-- alespoň podle mne-chcete psát o svých zážitcích, o sobě.

Sdělit to,co potřebujete a v dobrém případě vidět odezvu a třeba i získat přátele.

Myslím si, že většina blogerů to dělá.

Založila jsem blog- ne první.

Trochu zavřela svoje webové stránky a vydala se "mezi " psavce.

Ráda píšu, ráda čtu zážitky i postřehy blogerů a mnohé mne inspirují .

U některých se směju, někdy slzička upadne- ale zatím jsem měla štěstí.

Snad bude trvat déle, než si myslím.První blog skončil- ne mojí vinou dost brzy.

Nebo možná tím, že jsem se nechtěla zlobit.

Co mi vadí při tom, když se dívám co je nového- jsou PR blogy.

Nechci abyste si mysleli, že závidím to, že si mám koupit čističku vzduchu, nebo nádobí nebo jánevím co- prostě mne to nebaví.

Nevím, kolik mají návštěvníků- vím, že to je práce-dát článek dohromady.

Musí to mít hlavu a patu, musí to dávat smysl- ale  tenhle způsob reklamy mne štve.

Jakoby jí nebylo jinde málo.

Chcete se podívat, co kdo napsal- nejméně dva nebo tři PR články.

Nemyslím, že by se měly zakázat- ať si každý dělá a píše co chce- ale nemám je ráda.

Budí ve mně pocit - že není o čem psát - že nemám vlastní téma-ale sovko- klid.

Uvědom si, že čtivé blogy jsou o něčem jiném.

O radostech, starostech- plné diskuzí a příspěvků.

Tam si lidé povídají.

Tak toho nechám-  dál je budu přeskakovat- možná jsem jediná.

Nepoužívejte vulgarismy, čeština je dostatečně libozvučná...

Příklad:
Velice mne stolicuje, když se ani za nejvyšší bytost na
nebesích nemohu někam dovolat v síti Telekomu. Ty
příslušnice nejstaršího řemesla na infolince ze mne dělají
samce domácího tažného zvířete zbaveného své samčí ozdoby a
tak jsou všechny jejich rady na
výměšek z tlustého střeva mého trávicího traktu. Občas se
tak rozčílím, že musím ty příslušnice nejstaršího řemesla
poslat do análního otvoru domácího zvířete produkujícího mléko.Tím chci
říct, že celá komunikace s Telekomem je na
ženský pohlavní orgán a já si při ní připadám jako mužský
pohlavní orgán.

 No to bylo tedy pošušňání-

Porod málem v přímém přenosu- prožívali jsme to s nastávající babčou ,jakoby to bylo naše.

Dočkala jsem se- protože jsem nemohla spát.

Ani babča,ani kluk krasaveček za to nemůžou- hlava mi lítala po všech čertech- nějak mi asi blbě drží na krku.

Čekala jsem  řemeslníky a vymýšlela jsem katastrofy napřed- to je můj koníček.

Ono totiž:

Předevčírem jdu do předsíně- a louže.

Himlfix-Vendelíne- to je náš pesan-co to tady je ?

Ani na chvilku jsem nepředpokládala,že by to udělal můj muž.

Jenže ta louže byla nějaká veliká- to by ten náš mrňavec nesvedl a tak se začalo pátrat.

No jo- teče to od topení- houbeles od topení- od expanzky.

Máme ji 4 roky- je tohle možný- krám jeden, výrobce pitomej,kazisvětovej.

Tak zavolali řemeslníka- a dnes měl přijet,

Já v duchu viděla,jak se vypouští voda s drahocenným obsahem- proti zmrznutí- vlnu,která vypláchne mne i zvířata z baráku, vezme sebou i to co nemáme-no představy hrozný.

Jenže-přijel, znaleckým okem koukl na expanzku- no to je divný-ale je tam fakt díra.

Vypustil asi kýbl vody,našrouboval novou a hotovíčko.

A já koza nebeská nespala a chystala evakuaci.

Takže dneska to zabalím- padají mi víka od rána a všichni včetně rodiny mi můžou být uloupený.

Vlastně jediný,co stálo za to, být vzhůru-je to mimčo.

Ale noc a den to tedy byly parádní.

 Jo- včera jsem napsala dlouhý článek a někam jsem sáhla-zmizel mi.

Byla jsem tak vzteklá nad svojí hloupostí, že jsem zaklapla počítač a sdělila mu, že se na něj vykašlu,když je tak nemožnej.

No a tak znovu.

Sobota byla ve znamení návštěvy mladých- jsme rádi,když přijedou- hezký vztah se má upevňovat.A my ho máme- jsem ráda.

Muž sdělil, že upeče bábovku.SÁM.

Dobrý,nemusím

 Tak sedím u počítače a poslouchám svoji drahou polovičku.

Dává dohromnady regál- o úklidu jsem už psala.

Diskutuje nahlas a to řádně s návodem na sestavení.

"Dva šroubky? Vy blbci,vždyť tam je díra jen na jeden......Zesílené-kde jste to vzali?......Kerej vůl tohle psal,ten ještě neviděl šroubovák.....Doprčic,vždyť je to šikmý.....

Některá slova nelze publikovat ani po dvaadvacáté hodině.

Jenže- moji milí- to musí být.

Jinak bych totiž nevěděla,jak je to složité a jaká je to makačka na bednu a to nemluvím o rukách.

Jak je důležité mít doma šikulu,který dá všechno dohromady jak když bičem mrská.

Tak se musí nahlas.

Sousedi,kteří procházejí kolem to vědí, já to vím, zvířata taky- teď i vy.

Tak je to správný- práce se musí ocenit.

Váhám, jestli nemám dojet do města,postavit se na náměstí a začít radostně volat- budeme mít regál- ale je to makačka.

Dole to nějak ztichlo- jdu se podívat.

Možná je hotovo- ale to by mne zavolal na kouknutí.tak to ne.

Propíchl se šroubovákem- to by mne taky zavolal.

Spolkl šroubeček nebo matičku- jdu se podívat,třeba leží v komoře a nožky má nahoře.

 Musím se podělit-jinak to nejde

 Nevstala jsem zrovna nejlíp.

Připadá mi všechno šedivé, smutné- nevypadá to na pěkný den.

Když vezmu trochu rozum do hrsti- jo listopad.

Nemám tenhle měsíc ráda-nevím proč.

Většinou se objeví podzimní deprese- doufám, že ty normální se už nebudou vracet- ale v listopadu jsou jak vyšité.

Najednou se začnu nudit,domácí stereotyp mi vadí, chtěla bych někam a nevím kam, chtěla bych něco a nevím co.

Když mi zdravý rozum zavelí- tak něco změň, zacvič si, vezmi si knížku nebo se postav třeba na hlavu- tak to druhé,líné,  začne našeptávat- ale -to stejně nemá cenu, pořád je to stejné, nic se nezmění.

Většinou poslechnu toho lenocha a přitom vím, že je to špatně.

Je to stejné, jen mému okolí to nevadí.

Psi poletují po zahradě,nadšeně vítají každého, kdo jde okolo, kočka se spokojeně vyvaluje na zádíčkách a vůbec neví, co je to deprese a nuda.

Jo- protože prožívají svůj život pořád  naplno a dokážou si vychutnat každý okamžik.

Jen moje hlava nějak divně smutní a nic se jí nelíbí.

Vím, že to přejde, že vylezu z té pochmurné ulity- určitě.

Ale dneska mi to nejde.

 Ne že bych zmatkovala- ani náhodou.

Vánoce jsou pro mne svátek- ne honička a stres-no trochu jo-ale nic moc.

Ale obchody se zbláznily.

Byli jsme dnes nakupovat v jednom obchodě- potřeby pro zahrádkáře a tam už jsou Vánoce ve velkém.

Skutečně- hvězdy- co největší,Santové-co největší, svítíví sobi málem v životní velikosti. Pro mne- děs.

V koutě se krčí slaměné ozdoby. tradiční a krásné- ale v koutě.

Naše tradice -  ani náhodou-  jen pojďte nakupovat. Blýskavé, mihotavé, co největší optický kravál- to je to pravé.

Není to nic pro mne, ale proti gustu- žádný dišputát-říkal můj otec.

Soutěže o nejrozsvícenější dům, okno- jen lidé nakupujte.Pokud nemáte- tak si půjčte.

Vánoce v klidu- je můj sen-Žádné rachejtle, žádný kravál, žádné blesky.

Klid, posezení s milými- to je pro mne ta pravá ozdoba Vánoc.

A představte si - nic nestojí.