Sovicka | Soví povídání

 Měla jsem opět dlouhý rozhovor.

Myslela jsem si, že mne přivede na jiné myšlenky-jsem v náladě pod psa.

Omyl.

Dostali jsme se na téma morálka - téma bolavé, do dnešní doby se nehodící. Pro někoho.

Morálka- co vlastně obsahuje. od ustálených zvyků každé společnosti-která  vytýčí co je a co není morální- až k tomu nadčasovému a neovlivnitelnému- objektivní spravedlnosti.

Lidsky řečeno- co zaseješ-sklidíš.

Jednou.

Uvědomit si tu objektivní spravedlnost je velmi obtížné a hodně lidí si ji ani nepřipouští.Proč taky. Nějak to dopadne.

Jsme k tomu vedeni dnešními politiky- za nic neodpovídají, za nic nemohou, za nic nejsou postižitelní.

Jsou " znepokojeni" stavem společnosti- to je dost málo.

Společnost je " znepokojena" stavem politiky v Česku- ale podle nich jen nechápou ty světlé zítřky, které jim jejich politika přinese.

Místo poctivého zhodnocení porážky ve volbách, příčin a podílu na tom masakru se dali spolu s medii do masírování lidí a strašením komunisty.

To je totiž pohodlnější než říci-ano jsme idioti- škodíme téhle zemi a proto jsme prohráli.

Ne- už teď se hledá,kdo bude škodit v budoucnu.

Taky závan morálky- já ne,já ne- to ty,to ty.

A napadlo mne- svoboda,tolik vytoužená- co přinesla?

Slušným lidem nic-dál se chovají slušně.

Zlodějům,závistim, bezohlednosti, tuposti - volné pole.

A tak si říkám- změnou režimu se lidi nemění- jen se jim zvětšilo pole působnosti.

Objektivně- je to morální a správné.

Jen morálka jednotlivců - nějak prohrává.

A pod čáru- už několikrát jsem se rozhodla,že nebudu přemýšlet " nahlas" o politice. Že nebudu komentovat nic z toho,co se tady děje.

Omlouvám se- zase mne to popadlo.

 vlastně - o blozích.

Když se rozhodnete začít psát blog-- alespoň podle mne-chcete psát o svých zážitcích, o sobě.

Sdělit to,co potřebujete a v dobrém případě vidět odezvu a třeba i získat přátele.

Myslím si, že většina blogerů to dělá.

Založila jsem blog- ne první.

Trochu zavřela svoje webové stránky a vydala se "mezi " psavce.

Ráda píšu, ráda čtu zážitky i postřehy blogerů a mnohé mne inspirují .

U některých se směju, někdy slzička upadne- ale zatím jsem měla štěstí.

Snad bude trvat déle, než si myslím.První blog skončil- ne mojí vinou dost brzy.

Nebo možná tím, že jsem se nechtěla zlobit.

Co mi vadí při tom, když se dívám co je nového- jsou PR blogy.

Nechci abyste si mysleli, že závidím to, že si mám koupit čističku vzduchu, nebo nádobí nebo jánevím co- prostě mne to nebaví.

Nevím, kolik mají návštěvníků- vím, že to je práce-dát článek dohromady.

Musí to mít hlavu a patu, musí to dávat smysl- ale  tenhle způsob reklamy mne štve.

Jakoby jí nebylo jinde málo.

Chcete se podívat, co kdo napsal- nejméně dva nebo tři PR články.

Nemyslím, že by se měly zakázat- ať si každý dělá a píše co chce- ale nemám je ráda.

Budí ve mně pocit - že není o čem psát - že nemám vlastní téma-ale sovko- klid.

Uvědom si, že čtivé blogy jsou o něčem jiném.

O radostech, starostech- plné diskuzí a příspěvků.

Tam si lidé povídají.

Tak toho nechám-  dál je budu přeskakovat- možná jsem jediná.

 No to bylo tedy pošušňání-

Porod málem v přímém přenosu- prožívali jsme to s nastávající babčou ,jakoby to bylo naše.

Dočkala jsem se- protože jsem nemohla spát.

Ani babča,ani kluk krasaveček za to nemůžou- hlava mi lítala po všech čertech- nějak mi asi blbě drží na krku.

Čekala jsem  řemeslníky a vymýšlela jsem katastrofy napřed- to je můj koníček.

Ono totiž:

Předevčírem jdu do předsíně- a louže.

Himlfix-Vendelíne- to je náš pesan-co to tady je ?

Ani na chvilku jsem nepředpokládala,že by to udělal můj muž.

Jenže ta louže byla nějaká veliká- to by ten náš mrňavec nesvedl a tak se začalo pátrat.

No jo- teče to od topení- houbeles od topení- od expanzky.

Máme ji 4 roky- je tohle možný- krám jeden, výrobce pitomej,kazisvětovej.

Tak zavolali řemeslníka- a dnes měl přijet,

Já v duchu viděla,jak se vypouští voda s drahocenným obsahem- proti zmrznutí- vlnu,která vypláchne mne i zvířata z baráku, vezme sebou i to co nemáme-no představy hrozný.

Jenže-přijel, znaleckým okem koukl na expanzku- no to je divný-ale je tam fakt díra.

Vypustil asi kýbl vody,našrouboval novou a hotovíčko.

A já koza nebeská nespala a chystala evakuaci.

Takže dneska to zabalím- padají mi víka od rána a všichni včetně rodiny mi můžou být uloupený.

Vlastně jediný,co stálo za to, být vzhůru-je to mimčo.

Ale noc a den to tedy byly parádní.

 Inspirovala mne NewOld- a tak ten mail zveřejním:

Příběhy našich mužů.

Měla k nám včera nečekaně přijít návštěva, v ledničce vymeteno i poslala jsem svého muže do Tesca nakoupit. Povídám : "Drahý, v kuchyni máš lísteček, co máš koupit" a šla jsem si po svém. Sedl do auta odjel a za 15 minut telefon-prosím tě, jak mám koupit 250 gramů hladké mouky? Místo lístku s nákupem-velkým jako kráva, mi sebral recept na buchtu, který jsem měla položený u počítače a jel podle toho nakupovat.



Mě pobavil, když mi "ukrad" ve sprše peelingový sprchový gel (byl línej si dojít pro svůj) a povídá: Prosím tě, jak to tady máš dlouho? Dyť je v tom nějakej písek nebo co, to je zkažený, ne?



Můj syn byl na podzim se svým tátou na víkendu v horách. Přijeli a já se ptám, co to má syn na sobě? Tatínek, že prý jsem mu asi koupila nový tepláky, ne? Synek běhal celý víkend venku v pyžamových kalhotách. V čem spal, netuším.



Je to už dávno, dcera byla v jeslích. Tatinek ji šel konečně poprvé vyzvednout. Řekla jsem mu "Jitka ma kyblíček". Pro nás ženský je samozřejmé, že se jedná o značku na šatničce. Co myslite, že hledal? Ano, samozřejmě hledal kýbl, ve kterým má dcera oblečení. Není to poklad?



On je pečlivý, přesný matematik, ale je třeba naprosto přesně nazvat položku, kterou chcete koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak třeba "Šlehačku neměli". "Neměli? A koukal ses tam vedle jogurtu?""Jo, koukal, ale neměli. Měli tam 12% a 18% smetanu ke šlehání, ale šlehačku NE!" A nedělej ze mne blbce!



Vrcholným kouskem bylo "Kup mi vložky". Napsala jsem mu na listek "Libresse, oranžový obal, na kterém mají vpravo dole 5 hvězdiček a z toho 3 budou plné a 2 vpravo jen obrysy".
Jenže! V té době se zrovna u těchhle vložek měnil obal, skoro stejný, jen těch hvězdiček tam najednou udělali místo 5 jen 4. No a byl v prd.... Volal mi z Delvity, vztekal se u regálu do telefonu na celé kolo, ať mu řeknu "přesný název těch vložek" - ale ten já si samozřejmě nepamatuju, tak jsem ho požádala, ať mi PŘEČTE ty názvy - a tak začal nahlas do telefonu slabikovat "Libresse Ultra Fit and Slim, Libresse....." Já už nevím, co přinesl, ale myslím, že zákazníci i prodavačky v Delvitě měli tehdy docela veselé odpoledne. A říkal, že už mi nikdy vložky kupovat nepůjde.



Můj muž jen tak mimochodem povídá : Já jsem ani nevěděl, že máme pračku se sušičkou!Já na to : no to teda nemáme. On: no to je divný, já jsem vypral prádlo a když jsem ho vyndal, tak bylo suchý! No ale stejně jsem ho pověsil na balkon, aby doschlo.!!! Ano, prádlo bylo suché, protože nepovolil vodu! Pračka tudíž neprala, on vyndal ty svý smradlavý a špinavý fusekle a ještě je pověsil na balkon !



Já jsem nedávno mého drahého nachytala, jak utírá prach na televizi svýma ponožkama. Na můj zděšený výkřik reagoval slovy: No co, stejně se budou prát...



Můj muž jel jednou na služebku a místo sprcháče si vzal můj kondicioner na vlasy. Když jsem se ptala, co s ním dělal, tak prý myl (i vlasy) prý mu bylo divný, že to nepění, ale asi prý nějaká novinka...



Můj muž miluje ty sladké čokoládové kokosové tyčinky, oplatky, banánky v čokoládě atd. Při nákupu v Kauflandu ukládáme všecho do tašek páté přes deváté a doma to vyklopíme a uklízíme kam patří. Manžel iniciativní jal se vybalovat nákup a své zamilované tyčinky si odnesl do svého šuplíku. Jenže se mu k těm dobrotám přimíchala i jedna malá náhradní kostka do WC, co se dává do obalu a zavěsí v záchodové míse.
Večer u televize slyším jako vždy typické rozbalování a šustění, křupnutí, cucání a najednou vyskočil z pohovky, rozsvítil a zařval:"Fuj, co to dělají za hnůj, zase nějaká inovace...". No zkrátka, mlsný jak pes a už neví co by sežral.



Byla jsem v porodnici a chtěla jsem po manželovi koupit balení neperlivé vody, prsní vložky a toaletní papír. Dostala jsem balení minerálky, odličovací tampóny a papírové kuchyňské utěrky...



Uvařila jsem hrachovou polévku, dojedli jsme jí a já jsem napustila vodu do hrnce, aby se odmočil. Druhý den jsem přišla z práce později než manžel a ptala jsem se jestli má hlad. Odpověděl, že dojedl tu polívku.......



Muž jel výjimečně do práce autem, stál u semaforu, tak chtěl využít čas tak, že si koupí noviny, najednou vidí jak kolem jede tramvaj, kterou běžně jezdí, tak se za ní rozběhl a dojel s ní do práce... Když šel z práce vzpomněl si, že jel autem a auto nikde, tak volal na policii, že mu ukradli auto... a policajti říkali: "Tak to jste byl vy kdo nechal auto na křižovatce???"



Manžel jel na služebku do Francie. Ptal se mě, co bych chtěla přivézt jako dárek. A protože si radši oblečení, parfémy a šminky kupuju sama, tak povídám: Třeba nějakou masku na obličej. Ráno před odjezdem mě budí: Prosím tě, jaký máš číslo obličeje???



Vcera jsem koupila chlebove placky Pita. Dala jsem je do zasobniku na chleba a kdyz muj muz opet prolezal, kde by co zbastil, prisel za mnou s temi plackami a on se pta "je tohle k jidlu" no a ja, prave v dobre nalade mu rikam "ne to je novy toaletni papir" a od odpovedel, tak proc to je mezi chlebem?



On je silně pod pantoflem ale jednou za čas se vzepře a uteče do hospody, a když už je venku tak chlastá do rána. Při jednom takovém výletě dorazil k ránu k jejich peneláku totálně na mol,vyšlapal schody (nemají výtah) a protože se nemohl strefit klíčem do zámku začal bouchat na dveře a zuřivě zvonit na ženu a při tom ječel "ty vole neser mě a pusť mě domů, Andreo, votevři!" takhle tam řval a bouchal hodnou chvíli, v tom přilítla manželka z vyššího patra, jednu mu flákla a táhla ho domů....



Já jsem včera pekla rebarborový koláč, ruce opatlané od těsta a zapomněla jsem si vystříkat plech takovým sprejem místo vymazání. NO a s těma zapatlanýma rukama říkám manželovi: "Mohl bys mi, prosím Tě, vystříkat pekáč?" Jeho překvapený výraz vidím ještě teď a když se mě zeptal s mrknutím oka: "Teď když děti nespí" ??? 

 Takhle mne překvapili u nás v obchodě- hned po ránu.

Neslyšela,neviděla- ráno nejsem k použití-ani k myšlení.

Co jako?

No že si budou poslanci přidávat.

Jo slyšela- nedivte se.

Bude se zvedat DPH, všechno se zdražuje, děti nebo vnoučata rostou- je to potřeba.

S tím platem se nedá vyjít- to jim věřím.

Jak jsem se tak rozhlédla- k nepoužití byly ty tři ženské, co stály v krámě jak Lotovy ženy.

To myslíš vážně?

Tak jsem jim ukázala jeden rozhovor s poslancem.

Dobrý den,pane poslanče,prý si budete zvedat platy. Ne že bych byla zvědavá- ale je to něco kolem deseti tisíc na poslance- vezmu to průměrem, ať nemáte probléímy s počty.

Víte paní sovko- já za to nemůžu.Bude se NÁM zvedat DPH, zdražuje se všechno a my co se staráme o blaho svých voličů,máme větší potřeby.Přeci víte,že teorie stejných žaludků je mylná.

A kromě toho-je to ze zákona a ten my poslenci porušovat nemůžeme.To je jasný snad i pro vás-obyčejného voliče.

Dobře pane poslanče a nedal by se ten zákon změnit? Není vám trapné,že to vaše přidání reprezentuje JEDEN podprůměrný důchod,nebo příspěvek na plně invalidní dítě?

Paní sovko- vy to vidíte příliš jednoduše.To by se nepřidalo ani soudcům, státním zástupcům atd. a oni by byli podplatitelní a to my nemůžeme dovolit.

Dobře pane poslanče a co zjednodušit a zpřísnit zákony tak, aby se jich i tihle lidé alespoň trochu báli  a přestali si dělat legraci z obětí trestných činů?

Paní sovko, to není tak jednoduché-Já bych to udělal- ale kolegové poslanci.......

Pane poslanče-,co myslíte,že tomu říkají lidé?

Paní sovko- co to je lidé- my známe jen voliče- lidi? To mi nic neříká.

Pak jedna paní v krámě  vážně pronesla- já bych jim dala do držky a ne přidáno.

Já taky. 

 Tak se tady vlastně poprvé zamýšlím.

Měla jsem dlouhý rozhovor s jednou známou- o víře.

Ne křestaňské, muslimské,budhistické a já nevím co ještě- prostě o víře.

Věříš v něco? Zeptala se mne ,protože ví, že se zabývám duchovnem a ezoterikou.

Věřím.Věřím na dobro, lásku, přátelství a taky - ve svoje schopnosti.

A taky si někdy povídám s " někým" nahoře a svěřuji mu ty nejtajnější myšlenky a přání, bolesti i strasti svého života.

Vím, že tam je něco v podobě zářivé energie,která dokáže zahřát a pohladit bolavá místa- jsem o tom přesvědčená.

Naučila jsem se poděkovat za každý den- sobě i  ostatním- nevím, kam jde můj dík-ale stejně poděkuji.

Je to jednoduché- vědět, že to můžu i umím udělat- uleví se mi.

A tak si někdy povídám a mluvím, posílám slova do větru a on je odnáší.

Nevím kam- ale tam někde je adresát.

Při duchovní práci poznáš,že něco existuje.A bereš to s pokorou- jinak to nejde.

Jenže- tohle vysvětlovat je velmi těžké. 

V dnešní době touha po dobru,přátelství je silně frekventované přání.

Jenže- dokážeme i my být takoví?

Jinak se nám totiž to přání nesplní.

Staré přísloví říká-jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

A pokud volám slova zloby,vzteku,závisti- ozvěna nemúže být jiná.

Z praxe vím, že ti dobří a přátelští jsou méně slyšet.

Ale je jich dost.

A proto na ně věřím.

 Nějak to na mne útočí z všech stran.

Počasí zamračené- dalo by se říci - skoro na deprese.

Když si poustím televizi- ze zpráv by člověk brečel- spíš je mu hanba a brečel by vzteky.

Tak zabrousím jinam.

Dělá se u nás velký úklid- tedy- já ne- manžel.

Skříň s nářadím- rozpadla se- já říkám konečně.

Konečně se v tom nesystému- slušně řečeno- udělá pořádek. A vyhází se,co není potřeba.

Mužští syslují všechno- tedy někteří.

Šroubečky, matičky, hřebíčky,šroubováky, které nejdou sice použít-ale vypadá,že by třeba někdy- houbeles někdy.

A stará vrtačka- používal ji určitě už Přemysl- ale byla to moje první.Sice nejde, nešroubuje,je rezavá- ale.....

A tak toho je plná veliká skříň.

No a udělala bác.

Už ji nebavilo být narvaná jak igelitka bezdomovce a maličko otevřela postranici.

Tedy maličko ne- trochu víc.

 Takže- přepravky a do jedné,co se schová, do nejmíň deseti- co se vyhodí.

Potřebovali bychom menší kontejner- aby se to tam vešlo- není- tak po částech se bude plnit popelnice.

Nevadí- jednou to bude hotové.

Maličko budu - nenápadně- dozírat- aby se nevrátily některé věcičky " potřebné"- tak jednou za 5 let.

Ale musím opravdu nenápadně.

Ono totiž- co je ženské do vercajku- na to má mužskýho.

A ten  má na všechno nářadíčko a kromě toho-nemůžete bourat jeho systém.

Taky se vám nehrabe v šití. Tak co.

No vidíte-už je lepší nálada,protože jednou vlezete do sklepa a tam na vás koukne nový regál- s bezvadně srovnanými sklenicemi šroubků, vrtačky a pilky v jedné řadě-jak vojáci,další nářadí- to bude paráda.

To se mi hezky sní.

Vážně nespím,jen si maluju vercajkovou budoucnost na růžovo.