Sovicka | Nadšení se nekoná

 Jak se blíží Vánoce,tak zároveň přibývají starosti-ale ty jsou hezké- co nakoupit svým milým pod stromeček.

Tak jsme opustili naši vesinci a odjeli do města omrknout,co by se dalo a co ne.

Zašli jsme do prodejny s elektrem- nějak jsem si myslela na dárek od nich.

Obhlédli jsme, podiskutovali- skoro se rozhodli a-" jen to obejdeme".

V jednom regále seděla nafoukaná halogenová trouba. Dřepela tam jak buchta s takovým tím- jáááá jsem nejlepší.

V duchu jsem si řekla- to určitě nádivo- ale ani náhodou se mi nelíbíš.

Ovšem- muž se u ní zastavil, začal ji obdivovat a stále mi vysvětloval, jaká je to výhoda,mít ji.

Prý o ní slyšel- předpokládám,že od vlaštovek nebo do krtků- nebo  možná v krámě.

Jak takhle začne- je to jasný.

Už nemám sílu ani chuť to rozmlouvat- prostě nechce se mi.

Tak jo- koupili jsme ji.

Přečetli jsme návody,promysleli jídelníček na příští den- bude se dělat kuře.Tedy ta nafoukaná trouba- já ne.

Kuře- podle návodu- 40 minut.

Pekla jsem ho 90 minut.

Stále nedopečené, kůrka skoro připálená-přesto,že jsem kuře obracela.

V normální troubě by bylo za hodinu a šťavnaté.

Vztekala jsem se tak, že mi ani nechutnalo.

Asi ti nebude troubou- to bych byla nafoukaná já-ale nebaví mne.

A tak mne napadá- jsem trouba já nebo ona ?

No- brzy se uklidním- doufám- a zkusíme něco jiného.

Snad to nebude další krám do skříně, cifix.

Nadšení se prostě nekoná.